Projekt Veřejné a soukromé jako téma multidisciplinárního výzkumu byl zakončen kolektivní publikací Petr Kratochvíl (ed.): Veřejný prostor v ohrožení? Aktuální problémy městského veřejného prostoru z pohledu společenskovědních disciplín. Artefactum, Praha 2018.
Městský veřejný prostor – jeho podoba, funkce, nové formy i možná ohrožení – je dnes tématem živých diskuzí jak odborné, tak široké veřejnosti. Je také tématem velmi komplexním, neboť městský veřejný prostor má vždy nějaký fyzický tvar, je naplněn aktivitami, mezilidskými kontakty a vztahy, nese kulturní významy. Architektonicko-urbanistické, sociální a kulturní prvky se zde vzájemně propojují a podmiňují. I proto je vhodné v teoretických analýzách přistupovat k tomuto tématu z perspektivy různých vědních disciplín, jak se o to pokouší právě tato kolektivní publikace. Zastoupeny jsou v ní výklady sociologické, filozofické, právní a uměleckohistorické, analýzy z pohledu teorie urbanismu i památkové péče, ale všímá si i živého umění v městském prostoru.
Zkvalitnění městských veřejných prostorů je dnes věnována velká pozornost jak ve světě, tak v naší zemi. Nechceme nijak přehlížet, že mnohá historická náměstí, ulice, parky i nové veřejné prostory českých a moravských měst dostaly v posledních dvou dekádách kultivovanější podobu. Přesto se tato publikace věnuje především těm vývojovým tendencím, které mohou nebo skutečně představují ohrožení existence nebo zdravého fungování městských veřejných prostorů. Privatizace, komercionalizace, gentrifikace, omezování sociální inkluzivity veřejných prostorů, jejich nevhodná zástavba i neschopnost vést konstruktivní dialog o konkrétních projektech a návrzích – to vše oslabuje kvalitu veřejných prostorů i života ve městě vůbec. Proto je třeba, aby se tyto tendence staly předmětem veřejné debaty, neboť to, jaké veřejné prostory města nabízejí, je koneckonců vždy výsledkem společenské dohody.
První dvě kapitoly publikace – „Městský veřejný prostor a klimatická změna – příležitost nebo ohrožení?“ (Slavomíra Ferenčuhová) a „Rekonstruktivní kritika Habermasova veřejného prostoru v prostředí globálních interakcí.“ (Milan Kreuzzieger) – nabízejí základní filozofické a sociologické vymezení pojmu veřejný prostor a jeho role v městském prostředí. Analyzují různá pojetí vztahu veřejného a soukromého i vývoj chápání veřejného prostoru v recentní odborné literatuře. Detailnější výčet tendencí, které městské veřejné prostory ohrožují – ať už je to zanedbávání péče o ně, nebo naopak jejich přehnaná regulace, kontrola či proměna v líbivou kulisu turistického ruchu – podává kapitola „Renesance nebo krize městského veřejného prostoru?“ (Petr Kratochvíl), která se stejně jako většina následujícího textu soustřeďuje především na problémy českých a moravských měst. Kapitola „Lesná a Ďáblice: Památková ochrana sídlišť z hlediska veřejného a soukromého zájmu.“ (Rostislav Švácha) ukazuje na příkladu dvou sídlišť (Lesná v Brně a Ďáblice v Praze), která se svou kvalitou vymykala běžné produkci za socialismu, jak je jejich dnes již památková hodnota ohrožována necitlivými přestavbami. Právní aspekty sporů o novou výstavbu řeší kapitoly „Střet veřejného a soukromého zájmu ve veřejném prostoru.“ (Miroslav Kalný) a „Soukromý vlastník veřejného prostoru.“ (Michal Novotný) na konkrétních příkladech plánované výstavby v Plzni na místě demolovaného kulturního domu, resp. v centru Prahy na privátním pozemku, který je však tradičně vnímán jako veřejně přístupné náměstí. Oba příspěvky také rozebírají problémy komunikace mezi místní samosprávou, soukromým investorem a veřejností. Uměleckým dílům ve veřejném prostoru a snahám o jejich odstranění nebo záchranu se věnuje kapitola „Osudy uměleckých děl v městském prostoru.“ (Lenka Bydžovská), zatímco kapitola „Hudba v ulicích Prahy – narušení pořádku?“ (Matěj Kratochvíl) tématizuje pouliční hraní („busking“) jako možné obohacení městského života, které je však mnohdy vnímáno rušivě, a podrobuje kritice formy jeho regulace v Praze. Kapitola „Veřejný prostor panelových sídlišť: Kolektivismus, privatismus a participace.“ (Michal Lehečka) reflektuje zkušenosti z terénního výzkumu jednoho pražského sídliště a zamýšlí se nad tím, jak se místní zděděné i nově utvářené sociální vztahy a struktury promítají do možností a podob participace obyvatel na formování veřejného prostoru jejich bydliště. Velmi citlivě a někdy kontroverzně vnímaná přítomnost bezdomovců ve veřejném prostoru je tématem kapitoly „Jsou česká města revanšistická? Úvaha o povaze punitivního urbanismu v ČR.“ (Petr Vašát), která konfrontuje strategie, jak se vypořádat s tímto fenoménem, s přístupy postupně uplatňovanými v některých amerických velkoměstech. Kapitola „Zahrádkové osady jako prostor soukromý, veřejný, nebo jiný? O neoliberalizaci správy městského prostoru.“ (Petr Gibas) ukazuje, jak problematické může být rozlišování pouze dvou kontrárních a úzce chápaných kategorií veřejného a soukromého, které by mj. přehlíželo i veřejnou prospěšnost tak specifických městských prostorů, jakými jsou právě zahrádkové kolonie.
Podoba městských veřejných prostorů a pravidla, která platí pro jejich formování i užívání, by měla být předmětem živé veřejné diskuze. I k ní chce tato kniha přispět.
Publikace je výstupem projektu Veřejné a soukromé jako téma multidiciplinárního výzkumu v rámci programu České akademie věd Strategie AV 21.